Příběhy od psů a saní
aneb život se psy a za psy
Pro Tomáše Ovečku je jízda se psím spřežením, mushing, současné vyvrcholení jeho životních sportovních a zájmových aktivit. Od mládí aktivně sportoval a měl vztah k přírodě. Zlákal ho sport v té nejkrásnější tělocvičně – začal lézt po horách. Aktivnímu horolezectví se věnoval patnáct let. Odjakživa se cítil dobře v horách. Zde poznal to, po čem tolik toužil – okamžiky sepětí přírody, pohybu a vůle člověka. Pocity pokory před její velkolepostí, mohutností a mnohotvárností. Zjištění, co vše člověk dokáže, prožitek touhy po životě. Momenty, kdy byl srážen orkánem k zemi nebo kdy se zcela vyčerpán nebyl schopen hnout. Situace, kdy záleželo na jeho vůli, fyzické zdatnosti a zkušenostech, jestli se ve zdraví vrátí zpátky.
Po přestěhování do Krkonoš se chtěl dál věnovat nějakému sportu, který by splňoval jeho představy velké fyzické náročnosti, odříkání a překonávání se. Současně chtěl být venku, spát ve spacáku, nechtěl se vzdát nádherných zážitků prožitých v rozmarech přírody. Chtěl je opět prožít a přidat k nim zážitky nové, chtěl zúročit zkušenosti, získané v horolezectví a předcházejících sportech. A to vše našel v mushingu.
Postupně, od jednoho psa, zvětšoval svou smečku aljašských malamutů až na dvanáct psů. Za patnáct let ježdění se psím spřežením má za sebou již stovky nocí ve stanu pod mrazivou, hvězdnatou, uhrančivě černou oblohou, tisíce kilometrů projetých zasněženou krajinou. S tím se pojí spousta zážitků, nádherných, někdy humorných a někdy vyhrocených, momentů. Ale vším se prolíná láska ke psům, jejich vzájemný vztah, závislost mushera na jeho psech a psů na svém musherovi.
Poděkování.
Následujícími příběhy chci poděkovat své smečce aljašských malamutů. Tito psi, jmenovitě Alka, Bady, Goro, Abé, Fany, Edy, Sigi, Bára, Betty, Vlček, Raski, Din, Dexi, Amigo, Stasi, Ange a Asher, mi umožnili prožít jedny z nejkrásnějších chvil mého života. Vždy jsem toužil mít psího přítele. Přání se mi vyplnilo. A neměl jsem jen jednoho přítele – psa, ale hned celou smečku nádherných, ryzích, čistých, nezdegenerovaných a nešlechtěných psů. S nimi jsem zažil krásné okamžiky, kdy jsem vnímal a cítil jejich lásku, společně jsme prožili nádherné ale i dramatické situace v krásném ale někdy i drsném horském prostředí Krkonoš.
Jsem pokaždé dojat, když si vzpomenu, s jakým nadšením mě pokaždé vítali, co vše mi dali, a snad ještě dají. Díky těmto psům jsem projel spousty kilometrů bílou krajinou. Své psí přátele jsem vnímal před sebou. Vnímal jsem jejich problémy při práci v zápřahu, vnímal jsem jejich radost a rozptýlení, když ucítili pach stop zvěře ve sněhu nebo viděli veverku na stromě, radost, když jsem za nimi zašel k stakeoutu. Nezapomenutelné jsou pro mě okamžiky, kdy můj nejvnímavější pes, Abík, registroval pád sněhu z větve stromu podél trailu. Ocas se mu hned zatočil až na záda, zvedl hlavu a podíval se, kam hrouda sněhu spadla, pak se podíval nahoru na větev, ze které se hrouda uvolnila. A usmál se radostí z poznání…
Psi žijí velkým citovým a duševním životem. A mně se poštěstilo do něho alespoň trošičku vniknout,
poodhalit roušku tajemství okolo něho. A snad ho, alespoň částečně, poznat.
Měl jsem to štěstí, že jsem mohl asi patnáct let dělat mushing. Tvrdý sport, při kterém si musher sáhne na dno svých fyzických a psychických sil. A v případě extrémních situací to platí dvojnásob. Při tomto sportu platí pravidlo, které platí pro kovboje. Jako první se musí jezdec postarat o své zvíře, a až poté o sebe. A ono to skutečně není jednoduché, když je musher zcela promrzlý, vichřice bičuje zasněženou planinu, vše je zmrzlé a ztuhlé…
Mushing je nádherný sport, kde ”sportovní náčiní” je psí přítel, nádherný, tvárný, třebaže někdy nepředvídatelný, tvor. A tento sport se provádí v té nejkrásnější tělocvičně, v zasněžené, bílé krajině. Ať již v horách nebo na rovině. V nádherném slunečním počasí s modrou oblohou, nebo v závoji z cárů mraků a šlehajícího větru.
Pejsci a pejskyňky, děkuji vám za vše, co mi vaše blízkost a vaše existence umožnila poznat a uvědomit si.
Tomáš Ovečka